Jak vidím život já ?

29. dubna 2017 v 19:20
Na začátek, když jsem si to po sobě přečetla, zjistila jsem, že skáču od tématu k tématu bez větší návaznosti, takže se omlouvám, prostě jsem jen napsala to, čím se řídím já. Nikomu nic nevnucuji a akceptuji názory ostatních.

Říká se, že člověk by se nikdy neměl ohlížet zpátky do minulosti, že by měl žít v přítomnosti. Jenže, někdy je dobré se tam ohlédnout a také si uvědomit, kam se ještě chceme dostat v budoucnu, aby si uvědomil, jak je na tom teď. Jestli je na správné cestě, nebo naopak na té špatné, která ho přivede do zkázy. Nikdy však není pozdě sejít z té špatné cesty.

Dříve jsem bývala slabá, neříkám, že již taková nejsem, ale pracuji na tom. Snažím se. Protože nemůžeš výš, když to nezkusíš. To je hlavní pravidlo, které si člověk musí uvědomit, aby se mu něco splnilo. A já chci, aby se z mých snů stala realita. To je můj cíl. Ale vrátím se zpět k moji minulosti. Dříve jsem bývala slabá, všechno jsem viděla ze špatného úhlu. Bála jsem se ho vidět z toho dobrého. Bála jsem se být šťastná, silná. Vždy jsem měla sny, ale nevěděla jsem, jak je splnit. Často jsem v ně ale věřila a oni se pak jako zázrakem splnily. Neznala jsem ten důvod, který za to mohl. Neznala jsem zákon přitažlivosti. Teď ho znám a můžu odpřísahat, že existuje a vděčí za hodně věcí v našem (minimálně v mém) životě.

Jakmile jsem se dozvěděla, že existuje, byla jsem z něj nadšená a chtěla jsem ho hned vyzkoušet. Problém nastal v tom, že jsem si neuvědomila jednu podstatnou věc. Jak položit svůj požadavek. Proto se také stalo, že školní soutěž, kterou jsem chtěla tak strašně vyhrát, jsem nakonec úplně nádherně projela. Naučila jsem se všechna témata až na jedno a zaměřila jsem se na to, že ho nechci dostat. Jenže zákon přitažlivosti takhle nefunguje. Nezáleží mu na tom, jestli danou věc chcete, nebo nechcete, ale pokud na ní myslíte, prostě vám ji dá. Kdybych se tenkrát zaměřila na to, že chci jedno z těch témat, na které jsem byla připravena, tak jsem se klidně mohla umístit na lepších příčkách.

Nevědomky jsem však zákon přitažlivosti používala i správně. Někdy totiž pomáhá, když si představíte, že věc, kterou tak strašně chcete, již máte. Uvedu zase můj příklad. Strašně moc jsem chtěla telefonní číslo jedné osoby, proto jsem si v kontaktech vytvořila kontakt s jeho jménem, bez čísla. A hle… byla to dlouhá doba, možná skoro rok, ale hádejte čí číslo mám? Nebo jsem napsala povídku, můj vysněný příběh. Jaké překvapení bylo, když jsem ji po půl roce našla a zjistila, že se to stalo a bylo to ještě lepší, než jsem si napsala!

Můj největší problém je ale ten, že jakmile se mi něco splní, tak to řeknu úplně všem. A to je přesně to, co mi ničí další postup. Jakmile se z toho raduji veřejně, automaticky to začnu brát jako hotové. Zapomenu, že to ještě není cíl a přestanu věřit. Tím jde zase postupně všechno do kytek.

Ale držím se. Na každého občas přijde špatná nálada, ale jestli se zaměříte na dobré věci, špatná nálada brzy přejde. Dříve jsem každý večer brečela do polštáře. Brečela jsem, protože jsem se zaměřovala na všechny špatné věci, na všechna má špatná rozhodnutí, kterých jsem litovala. Myslela jsem si, že mě nikdo nemá rád a že jsem nikdo. Jen zátěž, jen náhrada za někoho, kdo tady již není. Ale kam to vedlo? Nikam. Maximálně k tomu, že mi moje mamka začala říkat, že už je to se mnou fakt psycho a že už na mě nemá nervy. A v ten moment jsem si začala uvědomovat, že dělám všechno špatně. Je to sice teprve třičtvrtě roku co jsem razantně změnila svůj pohled na svět, ale také je to nejlepší etapa mého života. A když vidím, že mám před sebou celý život...strašně se těším na pokračování.

Nemůžu vás nutit, abyste věřili v to, v co věřím já, ale… doufám, že minimálně jednomu člověku takhle pomůžu, pomůžu mu motivovat se. Protože, když budete sedět na zadku a stále se jen litovat (někdy to ale taky pomáhá, ne že se nemůžete litovat už nikdy :d) jací jste chudáčci, pak se budete litovat už na pořád a těmi chudáky budete opravdu. Zaměřte se na to, jak je krásně, že jste na živu a i kdyby by vás měl mít rád jen jediný člověk, zaměřte se na to, že tady ten člověk je. Zapomeňte na to, že tady nikdo jiný není. Všímejte si přírody, která se kolem nás raduje. A když se vám něco nepovede, nebo se ztrapníte, tak si řekněte jednu větu, za kterou vděčím jedné mé kamarádce: "No a co, alespoň jsem svou nešikovností zlepšila den někomu jinému, alespoň se někdo zasmál." A je to. Takový by měl být život. Měli bychom žít, ne přežívat. Nikdy nevíme, kdy náš život skončí, může se to stát z minuty na minutu. Tak si ho sakra užívejme a plňme si sny. Každý má svůj smysl života, ať už je to jakákoliv maličkost. Nejsme tady jen na parádu. Ani jeden z nás zde není navíc. Život je náš dar, proč ho zahazovat a vzdávat se?
"Co když mě něco shodí na zem?"
"Tak se prostě postavíš."

Koho zajímá více o zákonu přitažlivosti, pro začátek doporučuji film Tajemství, je to to nejzákladnější, kde se dozvíte podstatu věci. Já jsem ho objevila díky youtuberce Ester Starling, moc děkuji, za to, že ho lidé rozšiřují, protože je to skvělá věc, uvědomit si, že si život můžeme řídit sami.

Lunie.

 

Bonjour à tous!

19. března 2017 v 18:43 | Lunie.
Dovolte mi, abych představila svou maličkost, která si momentálně začala říkat Lunie. Tento blog jsem založila s úmyslem, abych motivovala samu sebe k plnění svým vlastních snů a pomohla tak motivovat i ostatní lidi. Na plnění snů přeci není nic špatného, ne? Na světě je plno elementů, které nám brání v tom být šťastní. Kde nastala chyba? Proč se lidi zabývají jen svými problémy a nehledají ty světlé okamžiky?

Opravdu mám chuť dokázat světu, že i jeden jediný člověk dokáže nemožné, když chce!


Půjdete do toho se mnou?

Lunie.


Kam dál

Reklama